Je to jako včera, ale bude to už 5 let, co jsem stál s tehdy začínajícím Tomášem (DJ Mustaffa) ve zkušebně a vysvětloval jsem mu proč se má nejdřív naučit na gramofonech a CDéčkách než začne hrát z digitálu. Bylo to období, kdy už začal boom digitálních DJs děcek. Kluby se začaly hemžit „superstars“ hrajících od osmi večer diskotéky a bombardování z „dvoulitrů“ (Pioneer CDJ-2000), mixy top 50 nejhranějších tracků zcela bez invence, nacvakané doubledropy, tempo synchronizované, všechno do červenejch, otřesná naprosto neposlouchatelná vystoupení bez jakékoliv práce s mixem (kromě otočení knoflíku z min na !!!max!!! a zpět). Totálně afektovaně jsem na Toma chrlil hejt na to, co se nám děje se scénou až ze mě vypadla věta „Na hudbu se nekouká, hudba se poslouchá!“. Ta spontánně vyřčená věta v sobě ukrývá jádro problému současné tuzemské drum&bassové scény. Dokud totiž budou DJs připravovat mixy primárně očima a ne ušima, bude to vždycky na hovno. Včera mi to Tomáš připomněl a přidal i milé řeči typu „Bez tebe bysme nikdy nebyly tam, kde jsme.“ a tak podobně. Mimochodem kecaj. Byli. Odedřeli si to. A přestože žánrově to není můj šálek kávy (sorry asi jsem na to už starej), kluci to dotáhli mega daleko. Seru na fame, prostě hrajou dobře!
Na včerejší mejdan jsem se dost těšil. Super plac a navíc jsem vyfasoval čas před půlnocí, kterej mám fakt rád. Je to taková hezká výzva na to vytáhnout lidi od baru na parket, naladit je na správnou vlnu a dostat je do pohybu. Navíc jsem docela dlouho nehrál, poslední dobou mi na hraní vůbec nezbývá čas. No a tak jsem to celý pojal jako takový výlet k mým začátkům s drum&bassem (legendární pecky od High Contrast, Mistabishi, Chase & Status…) a do toho nějaký krásný hluboký novinky. Tyhle dřívější hrací časy jsou taky specifický tím, že lidi nevydrží víc jak 2-3 tvrdší nebo temnější věci za sebou, takže sem tam někdo musí zazpívat nebo hrábnout do synťáku na nějakej pěkněj akord. Těmahle rozteklejma věcma se ladí vibe celýho mejdanu, takže člověk musí na 100% trefit náladu a tyhle proměny nebejvá to úplně snadný zamíchat. A tak se stalo, že jsem nad přípravou proseděl úplně celej den. Měl jsem z výsledku fakt radost. Dokonce takovou, že jsem se odhodlal nainstalovat si Rekordbox (software na přípravu hudby pro nový DJ přehávače) a připravit si to na míru pro tu úžasnou novou techniku (Pioneer CDJ2000 Nexus2), když už tam je. Pro ty, co mě tolik neznaj – jsem stará škola, co má brašny plný cédéček a vozíček s deskama. Můj digitální hejt je fakt velkej, takže to pro mě byl velkej krok. Dokonce jsem si pro jistotu na tenhle supercomputer za sto tisíc pustil na YouTube nějakej tutorial. Hrál jsem na ně sice už stokrát, ale vždycky jsem je používal „po staru“.
No jenže věci holt nejsou vždycky tak, jak si je člověk představuje. Ďéšť mi fakt náladu nepokazí, lidi dorazili a o to jde. Díky moc všem, kdo jste mi přišli pochválit můj set, vážím si toho. Zároveň to ale pro mě bohužel bylo vůbec jedno z nejhorších hraní v životě. I přes digitální hejt jsem vždycky odehrál cokoliv z čehokoliv. Všechny Let it Rolly, Crossy atd. jsem to vždycky v pohodě odkroutil i z těhle novejch mašinek. Má to sice hodně tlačítek, obrovitánskej displej, ale naštěstí základ vždycky funguje stejně. Nebo spíš ještě donedávna fungoval…
Válka s technologií začala hned s druhým trackem a bohužel skončila bez výsledku až s koncem mého hracího času. Časový značky chyběly nebo byly jinde, pořadí tracků pomatený, už ani nevím co všechno bylo jinak, ale největší průser bylo nakonec tempo. Je super, že přehrávače hudbu všelijak úžasně analyzujou, ale já to nepotřebuju, stačí když pochopí, že to chci zrychlit nebo zpomalit a udělají to. Jenže místo toho se mi spustí track v poloviční rychlosti nebo utíká s tempem někam bůhví kam. Vrchol nastal ve chvíli, kdy jsem tahal za tempo fader a nic se nedělo, abych po chvíli zjistil, že displej hlásí nějakou chybovou hlášku. To už na mě bylo fakt moc. Připadal jsem si jak moje babička s počítačem (btw: už to vzdala a prodala ho). Téma hudebního výletu do mých začátků DJingu se tak ukázalo být opravdu příznačný a dostalo se z písniček i do reality. Místo krásnýho setu jsem si hrál na ajťáka, improvizoval a zachraňoval co se dalo. Až na pár kopanců se to snad dalo poslouchat, ale od původního záměru rychlých vymazlených mixů se to hodně vzdálilo. No zkrátka zapotil jsem se jak při prvním hraní a tu nahrávku radši ani nebudu poslouchat. Naštěstí zbytek crew ukázal co v nich je, Jenouch (ED:GE) a Mára (Wolfik) pořádně zandali a Vojta (Artomic) je poslední dobou jedno velké překvapení!
Každopádně velká škola pro mě osobně, ale zároveň asi taky vlastně dost zlomový bod v historii DJingu. Chýlí se k tomu dlouho, ale ten okamžik nastává asi právě teď. Okamžik, kdy se zcela definitivně rozejdou dva rivalské směry, jeden půjde cestou vinylů a gramofonů, druhý cestou digitálu a už se nepotkají. Ohrožený druh DJs kteří technologii moc neřeší a prostě odehrají z toho, co je k dispozici, tak pravděpodobně definitivně vymře.
No a tak to zní jako čas na rozhodnutí. Jestli chci dál hrát a zároveň se neutopit v deskách, budu se holt muset naučit na hudbu začít i trochu koukat, naučit se dělat perfektně perfektně přípravu na počítači i v samotných digitálních přehrávačích. Gramofony ani starý osmikila (CDJ-800) rozhodně neprodám, to by mi prasklo srdce. Využiju ale Tomášovu nabídku, že mi vrátí moje lekce DJingu a vyměníme si role. Tentokrát on bude učit mě s těma krásnejma drahejma věcičkama s obrovskym displejem, abych s nima byl schopnej udělat alespoň to, co umí gramofon z roku 1972. Pokud se to vydaří, jako první nahraju set, co měl zaznít včera a dám ho volně ke stažení jako kompenzaci za nedokonalý včerejšek i jako symbolické ohlédnutí za jednou velkou érou mého DJského vystupování.
A abych nezapomněl, když jsem se rozhodl, že napíšu tenhle článek, napadly mě rovnou i další věci. Za ty roky jsem DJských témat doslova plnej, takže jsem rovnou na našem webu založil sekci blog. Tak snad nebude můj úžasnej mix ani tenhle článek poslední. Každopádně budu rád za zpětnou vazbu. Třeba jestli se to vůbec dá číst nebo jestli to někoho vlastně zajímá…
Zdar někde na akci! Třeba 4. září na BASS Černšocie w/ MEPH
Autor: Honza Jelínek / MindGroove